Už na samém počátku života každého z nás je hlas, který volá, je slovo, kterým se na nás Bůh obrací. Člověk je bytost stvořená Slovem a svým životem na toto Boží slovo odpovídá. Vstupuje do dialogu se svým Stvořitelem.
Povolaní ale nejsme jen k životu. Každý z nás má na světě své jedinečné a neopakovatelné místo a poslání. A odhalit jej znamená nejen objevit své nejvlastnější povolání, ale tak najít sám sebe,
být tím, kým být mám. Moderně tomu říkáme: realizovat se.
Ale jak na to? Dnes je kolem nás i uvnitř nás spousta hlasů, které se navzájem překřikují. Není snadné se ztišit a naslouchat. Přesto je modlitba, tedy upřímný rozhovor s Bohem, jedním z nutných nástrojů při rozlišování povolání. Ale pozor! Jde o rozhovor dvou svobodných bytostí! Bůh navrhuje a my přemýšlíme, připomínkujeme, možná občas i vzdorujeme, ptáme se „jak“ a „proč“, snažíme se pochopit, bereme si čas, necháme se svádět a nakonec se pokojně a s radostí rozhodneme.
Bůh k nám ale promlouvá i skrze dary a talenty, které nám dal, promlouvá skrze touhy a přání, které vložil do našich srdcí.
I těm je třeba naslouchat.
Božími znameními jsou také důležití lidé, se kterými se v životě potkáváme, a v neposlední řadě jistě i potřeby a nouze církve
a našeho světa.
Ale hlavně! Na to všechno nemůžeme být sami! Mít zkušenějšího člověka, kterému důvěřuji a s kterým svou cestu sdílím, je při rozlišování povolání klíčové.